J. Cimrman - pokroky v letectví

V dobách Cimrmanovy vrcholné tvorby bylo létání jen pro bohaté. Aby zpřístupnil letectví širšímu okruhu zájemců, po prostudování počátků letectví v řecké mytologii, zahájil projekt, který pojmenoval Ikarus.

Poučen z historických chyb nahradil Jára včelí vosk kompozitními materiály. Jestě před velkolepými oslavami tohoto Cimrmanova díla byl projekt zastaven. Cimrman totiž nesehnal dostatečný počet pilotů, kteří by byly ochotni provádět zkušební lety.

Létání balónem ze svých úvah také vyloučil. Důvodem toho byla skutečnost, že cíl cesty je určen meteorologickými podmínkami, nikoliv přáním cestujících.

Kompromisním řešením bylo zrušení několika přívozů. Pramici i s převozníkem nahradil bambusovou tyčí. Tím umožnil chudším občanům alespoň krátký pocit radosti z létání. Když si zájemci o let stěžovali, že to není ono, že jsou prostřednictvím tyče neustále v kontaktu se zemí. Řešil připomínky tím, že tyče zkrátil. Zájemci o cestu na druhý břeh zjistili, že tento způsob cestování již není taková sranda. Museli totiž do odrazu napnout veškeré síly, aby dosáhli protějšího břehu. Odměnou za to jim byl alespoň krátký okamžik radosti ze skutečně samostatného letu. Cimrman nemohl být přítomen na všech stanovištích. Docházelo k nehodám, cestující, kteří nebyli informováni o změně dopravní situace, ke které došlo zkrácením tyčí, hromadně padali do řeky. Když se účastnicí nehody stala dcera starosty na své svatební cestě, byly obnoveny přívozy a s létáním byl konec.

Ani tento neúspěch Cimrmana neodradil od letectví. Rozhodl se věnovat bezpečnosti letecké dopravy. Letecké společnosti vybavují svá letadla záchrannými vestami a řeší tak možnost utopení pasažérů, nikoliv však následky dopadu na zemskou kůru. Neuvědomují si že monoho lidí umí plavat, ale není znám případ člověka, ktarý by uměl létat. Tyto nedostatky se snažil Cimrman napravit

Možnost umístit katapultovací zařízení do sedadel odmítl s odůvodněním : dopravními letadly cestují i děti, které si rády hrají s všelijakými páčkami. Z toho usoudil, že katapultovací zařízení by přineslo více škody než užitku. Dalším důvodem odmítnutí tohoto návrhu bylo to, že by z tohoto nového bezpečnostního prvku měly ohromnou radost různé teroristické skupiny.

Varianta Padák nebyla průchodná, z důvodu nutnosti výcviku každého cestujícího. Cestující by tak strávili mnohem více času na cvičišti než v letadle. Tento nedostatek Cimrman řešil jedním velkým padákem ovládaným z pilotní kabiny. Tento pak dopraví letadlo bezpečně na zem. Při zkušebním letu došlo k tomu, že se padákové šňůry omotaly kolem trupu letadla a padák byl následně nasát do motoru. Tento nedostatek řešil Cimrman umístěním padáku na zádi letadla. První fáze otevření padáku proběhla bez závad. Otevřený padák způsobil prudké zpomalení letadla, v důsledku toho se letadlo obrátilo přídí k zemi. To způsobilo, že cestující byly doslova nasypáni do pilotní kabiny. Následkem vysokého tlaku na přední sklo cestující hromadně vystupovali mnohem dříve než došlo k přistání letadla. Ve své další práci se Cimrman nechal inspirovat námořní dopravou. Navrhoval umístit pod trupem a křídly letadla dostatečný počet záchranných letadélek a speciální turnikety, které umožní cestujícím v případě problémů snadno přesednout na náhradní spoj. Toto řešení nebylo přijato z důvodu vysokých finančních nákladů.